Ubytování

Pro chov je ideální vysoké, dobře větratelné terárium, popř. klec z pevného materiálu. Jsou schopni rozkousat bez větších problémů dřevo či plast. 

Minimální velikost ubytování pro dva osmáky je (ŠxHxV) 60 × 60 × 80 cm. Je schopen poměrně vysokých výskoků, po kratším tréninku může jedinec v nejlepším věku zvládnout vyskočit i do více než půlmetrové výšky. Já mám přímo tuhle na obrázku je velmi praktická. Dostala jsem ji po papouškovi a táta mi dodělal spodek z nerezu na kolečkách a sklo, které se dá při čištění vyndat.

Materiály z plastu nejsou pro osmáka vhodné. Větve osmákům slouží nejen k ohryzání, ale i ke šplhání. K tomu se hodí větve z dubu nebo lísky. Na větve můžete přidat i plošinky na kterých budou osmáci odpočívat a spát. Nakonec je ale stejně rozhryžou (jako skoro všechno) ale i větve by se měli měnit alespoň párkrát do roka. Důležitý je i domeček, budou ho používat jako úkryt, ale málokdy se stane že v něm budou spát - jenom třeba když bude samička březí, tak tam bude. Nejradši spí na větvích a jiných vyvýšených místech. Domeček by měl být dřevěný, 

Neméně důležitá je i miska s pískem. Slouží osmákům k udržování kondice srsti. Písek byste jim měli dát k dispozici tak 3× týdně na asi 15-20 minut, ale já jim ho tam nechávám pořád.


Uvádí se, že nejlepší podestýlka jsou hobliny nebo dřevitá vlna, piliny se nehodí, protože se mohou dostanou do očí a vést k slepotě nebo se jim malé částečky - které jsou v hoblinách dostanou do dýchacích cest a mohli by se i udusit!  Občas jim dejte do podestýlky ubrousek, kus látky nebo trubku od toaletního papíru roztrhají to a udělají si z toho hnízdo. Mě se nejvíc osvědčila podestýlka Asan. Rychle a na dlouho absorbuje pachy, vlhkost a nepráší.


     Jak žijí ve volné přírodě

Osmáci degu pochází z Chile v Jižní Americe, kde obývají suché a vegetačně chudé horské, stepní a pobřežní oblasti na severu a ve středu země. V létě je tu horko a sucho a v zimě chladno a deštivo.

Ve své domovině se vyskytují hojně až do výšky 1200 m.n.m. a jsou považováni za škůdce, protože dokáží zemědělcům způsobit velké škody. Ovšem zemědělské plodiny nejsou pro osmáky ve větší míře coby potrava vůbec zdravé a v posledních letech začíná sílit přesvědčení, že by to mohl být důvod, proč u volně žijících osmáků stoupl počet onemocnění.
V přírodě si vyhrábávají nory, ve kterých nesmí chybět hnízdo (které je se svými 20cm v průměru nejmenší z celého komplexu), zásobárna a záchod. Občas se taky nastěhují do opuštěných nor po činčilách a kururech. Osmáčí rodinka může mít postavených i víc nor, přečemž každá má jeden hlavní a několik bočních vchodů. Pro maskování vchodů využívaji různé štěrbiny, pukliny, husté křoví a skalky.

Žijí v rodinách, které mají 3-10 členů. Několik rodin pohromadě tvoří kolonii, která může čítat až 200 osmáků. Jsou to proto velmi sociální zvířata, která hodně času tráví vzájemným si probíraním kožíšku, čištěním a komunikaci mezi sebou navzájem.
Jednu rodinu tvoří sameček, 2-3 samičky a jejich mláďata, která si s dosažením pohlavní dospělosti odcházejí založit vlastní rodiny. Každá rodina si hlídá svoje teritorium. Uprostřed jejího území si sameček postaví kopeček z větviček, listí, kamínků, hlíny a celkově všeho, co je po ruce, a na tom kopečku pak drží stráž, přičemž platí pravidlo "čím vyšší hiearchické postavení v kolonii sameček má, tím je kopeček vyšší". Pokud je kopeček zničen, ztrácí osmák své postavení a musí si ho vybojovat zpět. Protože jsou osmáci velmi častou kořistí predátorů, snaží se ohrožení svého života eliminovat tím, že se pasou v okruhu maximálně 5 metrů od vchodu do nory. Pokud hlídkující sameček zaznamená nějaké nebezpečí, začne velice pronikavě a ostře pískat, čímž varuje celou kolonii a osmáci se utíkají schovat do nejbližší nory.
Kromě toho, že si osmáci svoje území hlídají, tak si ho i značkují močí. Moč osmáků odráží ultrafialové světlo, a tak svoje značky můžou osmáci nejenom cítit, ale i vidět. V blízkosti vchodů do nor bývají umístěna koupaliště z písku, v kterém se osmáci koupou. Dělají to jednak kvůli zlepšení izolačních vlastností srsti, ale také kvůli tomu, aby si na sobě udrželi rodinný pach (proto také osmáci do písku čurají). Když území rodiny navštíví cizí osmák, jde se vykoupat do rodinného koupaliště. Tím na něm ulpí rodinný pach a osmáčí rodinka ho snáze přijme mezi sebe. Na jednom hektaru může žít 80-300 zvířat, starší prameny dokonce uvádí až 1000 osmáků na hektar.

Osmák je zvíře s denní aktivitou, ale protože je v jeho vlasti přes den horko, tak se většina jeho aktivit přesouvá do časných ranních nebo pozdních odpoledních hodin.

Živí se listím, trávou, bylinkami, semeny a v omezené míře také kůrou a kořínky.

Ve volné přírodě se nedožije ani jednoho roku věku téměř polovina osmáků a jen asi 1% je starší než 2 roky. V zajetí se dožívají vyššího věku, průměrně asi 4 - 6 (některé prameny uvádějí 5 - 8) let - hodně záleží na správné výživě, počtu březostí a zdravotním stavu.